Od MUNI po Engineers: Pavel Tomaník o své univerzitní hokejové cestě

Pavel letos hraje už svou osmou sezónu v univerzitní lize. V rozhovoru vzpomíná na začátky v Brně, život s partou v MUNI, legendární vyprodané Rondo i přechod do pražských Engineers. Prozrazuje, proč si univerzitní hokej zamiloval, jak důležití jsou fanoušci a co pro něj znamená současná sezóna a doktorandské studium.

Pavle, hraješ už svou osmou sezónu v univerzitní lize — vzpomeneš si ještě, jak tady vůbec začala tvoje cesta?

Se svým kamarádem z Přerova, Ivem Blahůnkem, jsme se bavili o tom, že po první lize půjdu studovat do Brna. Doporučil mi univerzitní tým, ve kterém tehdy hrál. Sice říkal, že nemají kabinu, věci si nosí domů nebo nechávají v kontejneru a na zápasy chodí jen pár lidí, ale hlavně vyzdvihoval skvělou partu a zábavu kolem.

Část svého studia jsi strávil v Brně – jak na to období vzpomínáš?

Byly to jedny z nejlepších let mého života. Parta, která se tam tehdy sešla, byla neuvěřitelná. Starší kluci nás hned přijali mezi sebe a ty dva roky si dodnes moc rád připomínám.

Pak ale přišel covid – druhá sezona se zkrátila a třetí se skoro ani nerozjela. Po něm většina starších, kteří tvořili jádro týmu, dostudovala a odešla. To je ale na univerzitním hokeji typické – tým se každý rok mění a po pár letech vypadá úplně jinak.

Bydleli jsme tehdy pět kluků v jednom bytě hned u zimáku, kousek od druhého největšího klubu v Brně. Život byl perfektní – hokej, škola, parta, všechno do sebe krásně zapadalo. Jen ten covid to na chvíli přerušil. Zdravím tímhle kluky z MUNI!

Máš z Brna nějakou historku nebo zážitek, na které nikdy nezapomeneš?

Mám spoustu historek, ale většinu radši nemohu zveřejnit – nebyly by úplně vhodné. (smích) Co si ale pamatuju a mohu zmínit, je, když jsme poprvé v historii vyprodali Rondo – 7 700 lidí! Naprosté šílenství. Ani jsme nevěřili, že se to opravdu podaří. Ještě víc šílená byla afterparty. MUNI tehdy vyhrálo a Adam Grman, který se zrovna učil být DJem, měl svůj krátký set s letními hity. Nějakým záhadným způsobem jsme se dostali na stage. Byl to zvláštní pocit – stát před plným Boby centrem a sdílet tu energii s davem. Dodnes na to vzpomínám s úsměvem. Není divu, že jsme dodnes kamarádi a pořád jezdíme spolu na výlety – naposledy třeba do Thajska.

Jak došlo k tvému příchodu do týmu ČVUT Engineers Prague?

Na konci své poslední sezony v HC MUNI jsme se s přítelkyní přestěhovali do Prahy kvůli práci. Chtěl jsem ale v Praze dál hrát hokej, takže jsem přemýšlel nad každým týmem a porovnal si je podle tří kritérií: 1) podmínky, 2) vnímání týmu a 3) fanoušci.

Z hlediska podmínek mají Engineers jedny z nejlepších v lize. Bylo mi 25 a už se mi nechtělo nemít vlastní kabinu, tahat věci domů nebo je nechávat někde jinde než na stadionu. Engineers měli vše. Co se týče vnímání týmu, Engineers mi vlastně vadili nejméně. Od začátku univerzitní ligy byla rivalita mezi námi největší – oni na prvním místě, my druzí – ale zápasy byly v normální notě a když mě brali do týmu, dali mi jasně najevo, že jim tolik nevadím. 

A fanoušci – to je v univerzitním hokeji naprosto úžasné. Když jsem začínal, na naše zápasy na Masárně chodilo jen dvacet lidí, postupně jsme dokázali dostat přes sto lidí i na malé zápasy. Na malém zimáku je to hodně znát. Když jsem hrál předtím druhou ligu za Techniku, nikdo nechodil a zápasy byly nuda. Engineers si fanoušků váží a dělají zápasy zážitkem nejen při velkých zápasech. To bylo přesně to, co jsem chtěl – hrát někde, kde to má energii, a cítit tu atmosféru při každém zápase.

Nedávno jsi začal doktorské studium na ZČU v Plzni – co tě k tomu vedlo?

Ještě jsem nechtěl skončit s univerzitním hokejem – hlavně kvůli skvělé partě v Engineers. Sám bych se do posilky nedokopal tak často. Navíc mě můj zaměstnavatel, který je zároveň vedoucím katedry na Právnické fakultě, pozval, abych to zkusil – a všechno najednou dávalo smysl. K tomu můj tatínek je taky doktor práv, takže by byla škoda nejít v jeho šlépějích. 

Jak hodnotíš momentální výkony Engineers v probíhající sezóně?

Začátek sezony nebyl ideální, alespoň co se výsledků týče. Přišel nový trenér, nový systém, někteří starší kluci odešli a bylo to znát – tak to bývá vždy, když přijde změna. Navíc jsme narazili na těžké soupeře, Plzeň a Karlovku.

Na druhou stranu proti Karlovce doma jsme odehráli skvělý hokej dvě třetiny – dovolil bych si říct jeden z nejlepších zápasů. Bohužel hokej se hraje na tři třetiny. To bylo ale před dvěma týdny a situace se už zlepšila, pomalu chytáme správný rytmus. Pravda, poslední soupeři nebyli extrémně těžcí, ale i tak se počítají body a pomohly nám nastartovat vítěznou sérii.

Teď nás čeká moje „masárna“ a pak doma velký zápas proti VŠE – to bude pořádná prověrka a odplata za minulé play-off. Budeme potřebovat každého fanouška, skandování našeho kotle vždycky hrozně pomáhá.

Jaká byla atmosféra po posledních zápasech?

Naši fanoušci patří mezi nejlepší v celé lize. Někdo by sice mohl argumentovat velkými zápasy, třeba na VUTxMUNI, ale univerzitní liga není primárně o velkých zápasech. Ty sice zpestří sezonu nám i fanouškům, ale skutečná síla se ukazuje právě na těch menších zápasech. A v tomhle ohledu Engineers nemají absolutně žádnou konkurenci.