Vojtěch Matějka slaví 100 zápasů v ULLH: „Každý zápas si užívám naplno.“
Sto zápasů, nespočet zážitků a jedna nezlomná parta. Vojtěch Matějka se ohlíží za svým působením v ULLH – od nezapomenutelné premiéry až po tradiční rituály, bez kterých by na led nešel. Přidává i vzkaz mladým hráčům, kteří váhají, zda do univerzitní ligy vstoupit.
Vojto, gratuluju ke stovce zápasů v ULLH! Jaký je to pocit dosáhnout takového milníku?
Popravdě to neberu nijak speciálně. Jsme v půlce sezóny a nejsme úplně tam, kde bychom chtěli být, takže se soustředím hlavně na práci dál. Ale letos bychom určitě chtěli zaútočit na úplný vrchol.
Jak ses vlastně dostal do ULLH a co tě tehdy nejvíc motivovalo se do ligy zapojit?
ULLH mě vlastně nepřímo „donutila“ jít na vysokou. Nevěděl jsem, kam dál hokejově směřovat – do tehdejší extraligové juniorky jsem se nedostal, takže jsem si musel vybrat, co dál. A protože vysoká škola nabízela možnost studovat a zároveň hrát hokej, byla to pro mě jasná volba.
Pamatuješ si svůj první zápas v dresu Engineers?
Jako by to bylo včera. Říkal jsem si, že chci, aby to bylo něco speciálního – a taky že bylo. Hráli jsme přátelák na Edenu proti UK, kde jsem byl předtím na try-outu. Hned v prvním střídání jsem dal gól a celý zápas jsem završil hattrickem. To byl můj první „vstup“ do ULLH, i když šlo jen o přípravu.
Které momenty ze sta zápasů patří mezi tvoje nejoblíbenější?
Určitě vzpomínám na svůj první zápas, ten je jasný. Ale jinak asi žádný konkrétní favorit není. Každý zápas si užívám a jsem rád, že máme každý rok super partu, se kterou není nikdy nuda (a která trpí moje nekonečné kecy).
Jak bys popsal partu, se kterou teď hraješ?
Upřímně? Banda naprostých bláznů, za které bych klidně dal pivo do ohně!
Máš nějakou historku se spoluhráči, kterou můžeš prozradit?
Bohužel, co se stane v kabině, zůstává v kabině. To pravidlo ctím zuby nehty.
Co děláš ve volném čase? Jaké máš záliby mimo hokej?
Toho volného času moc není – každý z nás pracuje a do toho stíhá školu. Ale když už nějaký je, rád chodím na různé kulturní akce, mám rád pohodové aktivity, restaurace… A samozřejmě musím věnovat čas i přítelkyni (kdybych to nenapsal, asi by mě čekala studená večeře :D.
Kde momentálně pracuješ a jak se ti daří skloubit práci se sportem?
Pracuju jako projektový manažer pro financování rekonstrukcí bytů, apartmánů a celých areálů. Mám hodně flexibilní podmínky, takže to zvládám celkem dobře skloubit, ale časově náročné to samozřejmě je – občas se pracuje i na výjezdech nebo cestou na zápasy.
Máš nějaký rituál nebo zvyk před zápasem?
Těch je hromada, ale pár zmíním.
– Před každým zápasem nosím jednu specifickou čepici – podle trenéra prý nejhorší marketingová kampaň Kauflandu, ale já na ni nedám dopustit.
– Na rozcvičku před ledem jdu vždycky jako poslední, tam není diskuze.
– S Tomášem Šímou máme na ledové rozcvičce svůj malý rituál – otočka, narazit do sebe a jde se dál.
– A pak dlouhá řada drobných věcí během přípravy…
– Při týmovém pokřiku musím stát u pravé tyčky gólmana, s levou bruslí na brankové čáře – to dělám už devět let.
– Těsně před buly si imaginárně plácnu s Pavlem Vaňousem a pak ještě rychle s Vencou Svachem (dřív s Davidem Blažkem).
Je toho fakt hodně, ale tohle je malá ochutnávka.
Co bys vzkázal mladším spoluhráčům nebo hráčům, kteří přemýšlí nad ULLH?
Určitě jděte do toho. Pokud vám hokej může pomoct dostat se na vysokou tak jako mně, je to skvělá šance. Úroveň zápasů jde v poslední době fakt nahoru a hraje se kvalitní hokej. Je to super příležitost pro všechny, kteří chtějí studovat a zároveň se nechtějí vzdát hokeje.
