Trenér Kings Dominik Havelka hodnotí úspěšnou první sezonu v roli hlavního trenéra

Hned ve své první sezoně v hlavního trenéra UK Kings dokázal dovést tým k mistrovskému titulu a zároveň k obhajobě titulu loňského, na kterém se podílel jako asistent trenéra Aleše Hybnera. V rozhovoru se vrací nejen k nesmírně dramatickému finále, ale i k průběhu celé letošní sezony, vyjmenovává klíčové kroky, které vedli k obhajobě a jak probíhali oslavy.

1. Trenére, gratulujeme k obhajobě titulu! UK Kings měli letos jeden z nejsilnějších kádrů v celé lize. S jakými ambicemi jste do sezony vstupovali a kdy jste začali opravdu věřit, že to znovu dotáhnete až na vrchol?

Moc děkuji! Ambice byly určitě ty nejvyšší, ale silných týmů bylo v lize několik. Nebyla to snadná sezóna, čemuž napovídá i pohled na tabulku základní části. Určitě jsem nás viděl po základní části na lepší pozici, navíc jsme poskočili na třetí příčku až v posledním kole i díky zaváhání Akademiků. Na druhou stranu jsem si z toho nic nedělal. Jakmile začne play-off, tak se celá základní část maže a všichni jdou od nuly.

2. V prostřední části základní části to s týmem nevypadalo ideálně. Co podle vás stálo za tím výpadkem a jak jste s hráči pracovali, abyste znovu našli vítěznou mentalitu?

Jak už zaznělo v první otázce, měl jsem možnost pracovat s kvalitními hráči. Už od začátku sezóny nás ale trápilo to, že jsme chtěli hrát krásný hokej, plný krásných akcí a nahrávek do prázdné branky. Bohužel to spíš nefunguje a několikrát jsme museli otáčet utkání i s týmy ze spodní části tabulky. Pak přišlo období, kde už se to otáčet nedařilo. Ve hře byla strašná lehkovážnost a žádná odpovědnost. Řekli jsme si, že tu zodpovědnost za tým do sebe dostaneme a do play off bude herní projev úplně jiný. V tréninku se začalo řvát, padaly tresty i za maličkosti, za jednotlivce pro celý tým. Tak, jak to je v utkání. Byl jsem poměrně dost nepříjemný, ale kluci k tomu přistoupili dobře a vnímali to jako potřebné. Co si budem povídat.. Přineslo to ovoce.

3. Utkání o Vládce Prahy přišlo jako na zavolanou. Jak moc důležité pro vás bylo tohle vítězství těsně před play-off z hlediska psychiky a týmového ducha?

Ano, skvělý start do play-off. Tam to možná celé začalo. Šli jsme do toho s tím, že chceme hrát naší hru. To, co nás čeká v play-off. Co si dobře pamatuju jsou poslední slova před utkáním: pojďme věřit naší hře celých 60 minut, ať se stane cokoli. Ikdyž dostaneme góla. Nakonec jsme otáčeli utkání v posledních minutách. Stejně jako poslední utkání finále.

4. V play-off jste potvrdili roli favorita – nejdříve proti Hradci Králové, pak při suverénním vítězství nad loňským finalistou z Plzně. Jak jste kluky připravovali na soupeře, kteří vám rozhodně nic nedarovali?

Já měl hodně práce u videa, ale věděl jsem, že naše hra před play-off už začala fungovat. Nechtěli jsme nic měnit, spíš se dobře připravit na nerovnovážné situace. Nejvíce jsme si vždycky ukazovali silné stránky soupeře, aby kluci viděli, na co si dát pozor a pak taky slabší stránky, které tedy musím říct, že se nám podařilo využít v každé sérii. 

5. Finálová série proti Black Dogs Budweis byla skutečně hodná svého jména. Co rozhodlo o tom, že jste po prohře v prvním zápase tak dominantně ovládli druhý duel a pak zvládli i ten rozhodující, ačkoliv jste po dvou třetinách prohrávali 1:3?

První duel byl nesmírně vyrovnaný a mohl ho vyhrát kdokoli. Stejně jako první dvě utkání v základní části. Nikdo si nedokázal představit prohru 2:0 v sérii. Dostali jsme první gól, ale s týmem to nic neudělalo, naopak. Od té chvíle to byla jízda. Blackdogs v tu chvíli ztratili auru neporazitelnosti, prohráli poprvé od konce září. Dostali klepec. Pro psychiku nic příjemného a pro nás naopak. 

6. Co se dělo v kabině po té nepovedené druhé třetině třetího finále? Věřil tým pořád, že má sílu to otočit? Můžete nás trochu vzít do té atmosféry?

Tak prvotně smekám klobouk před klukama. To, co tam předvedli je neuvěřitelný, ale popořadě. V rozhodujícím utkání byla vidět v první třetině dost nervozita z naší strany, ale i přesto jsme ji zvládli vyhrát. Bohužel ve druhé třetině jsme začali hrát strašně komplikovaně, úplně se vytratila jednoduchost, nešli nám nohy a koledovali jsme si o srovnání. Nakonec jsme třetinu prohráli o 3 góly. O přestávce jsem řekl, že je to strašná škoda takovej kousek před koncem to takhle zahodit, sami jsme si to posrali, tak se z toho sami vyhrabeme. Skvěle zafungoval i kapitán David Volf a taky Dan Piskač. Nahecovali to a šlo se na věc. Bylo cítit odhodlání, i když by to někomu přišlo možná nereálné, tak to pořád byly jen 2 góly pro srovnání. Navíc jsme dobře věděli, že se Blackdogs zatáhnou a budou bránit. Oni to takhle měli s náma v základní části i s Falcons v play off. 2O minut je spousta času, je to jen o tom, abychom proměnili šance a v tlaku dopředu si je nenechali ujet. Ještě jednou klobouk dolu před klukama, co tam předvedli.

7. Obrovskou roli hráli v play-off lídři jako Samuel Neo Kucharčík a Kristián Novák. Jak byste zhodnotil jejich výkony nejen ve finále, ale napříč celým vyřazovacím bojem?

Když chcete vyhrát, potřebujete se opřít o brankáře, potřebujete střelce a potřebujete tým, který bude věřit systému a každý hráč tam nechá všechno. Každý tým je tak silný, jak je silný jeho nejslabší článek. Kluci byli připraveni udělat všechno pro týmový úspěch. Samozřejmě Kucharda a Kristián byli fantastický, ale každý ať si udělá obrázek sám, stačí se podívat na čísla.. Já bych ale chtěl říct, že když mi dáte jméno kohokoli z týmu, tak vám řeknu, čím přispěl a v čem byl výjimečný. Celá ta skládačka do sebe zapadla.

8. Na střídačku se pro play off vrátil i bývalý trenér Aleš Hybner, který slavil s Kings předchozí 2 mistrovské tituly.Mělo to velký vliv na mužstvo? Jak se vám spolupracovalo?

Máme na hokej dost podobný pohled, jsme spolu v denním kontaktu v Elite Hockey. Od první chvíle, co naskočil zpět na střídačku, tak to bylo, jakoby tam byl celou sezónu. Já mu dělal asistenta v play off v předchozích sezonách, takže jsme věděli, co jeden od druhého čekat. Hrozně to pomůže. Navíc on mi tým předával a hodně jsem se od něj naučil. Stejně tak od některých trenérů, kteří mě vedli jako hráče.

9. Získat titul je samo o sobě výjimečné. Obhájit ho – to už je jiná úroveň. V čem byl tým letos ještě silnější než loni?

Stejně jako loni tým věřil v sytém, bojoval jeden za druhého a lídři byli v klíčových momentech opravdu lídři. Navíc byla opět skvělá parta. 

Tým doplnilo v létě pár skvělých hráčů, takže bych řekl, že byl po jednotlivcích silnější. V play-off to ale není o jednotlivcích. Zároveň bych chtěl alespoň takto ocenit i přínos Vojty Hedbávného, trenéra brankářů a všech lidí okolo týmu. Zase se udělal krok dopředu, jak je u nás zvykem.

10. Když se ohlédnete za celou sezónou – na co jste jako trenér nejvíc pyšný? A co vám zůstane v hlavě jako ten nejzásadnější moment?

Je toho hodně, pro mě to byla první sezóna z pozice hlavního trenéra. Každým dnem jsem se učil něco nového a snažil se dělat věci lépe. Řekl jsem si, že tomu dám všechno, aby když se něco nepovede mě neužíral pocit, že jsem tomu mohl dát víc. Občas jsem slyšel, že jsem blázen a že je něco zbytečný. No ale nakonec jsme vyhráli ligu, tak i kdyby bylo, tak co. Hodně důležité pro mě bylo, že jsem komunikoval s některými hráči a bral si od nich zpětnou vazbu a naštěstí se kluci občas nebáli i lehce kritizovat. Občas jsem jim, vysvětlil proč to či ono tak děláme a proč to nebudu měnit. Občas měli pravdu a mě i tým jejich zpětná vazba posunula.

11. A nakonec – jak probíhaly oslavy po takovéhle jízdě?Už jste si to stihli pořádně užít?

 

Já si to moc užil, skvělá byla cesta autobusem, stejně jako loni z Plzně. Vyhrát venku má něco do sebe. Teď, když odpovídám, tak někteří pořád pokračují v oslavách a myslím, že ještě pár dní budou. Kluci se drží rčení "umění není vyhrát, ale umět to pořádně oslavit".

Fotogalerie